Malování jako cesta radosti a podpory mladé tvorby.

Na své cestě tvorbou mě těší nejen vlastní malování, ale i příležitost sdílet tuto radost s ostatními. Obzvláště silným okamžikem je pro mě podpora těch nejmladších, kteří zatím jen zkoušejí, jak vypadá jejich výtvarný svět.

Mezi ně patří i malá Terezka Kalusová, jejíž obrazy nejsou „uměním“ v klasickém slova smyslu, ale spíše dětskými pohledy do duše, v nichž se zrcadlí upřímnost, hravost i odvaha vyjádřit se barvou.

Terezce jsem nabídl možnost vystavit několik jejích obrazů v rámci mých výstav, což ji velmi potěšilo a povzbudilo k další tvorbě. Během jedné z těchto výstav ji zaujal můj obraz tygra, kolem kterého nenápadně procházela. A tak vznikl nápad věnovat jí pro radost menší verzi tohoto obrazu.

Do tohoto příběhu se zapojil také můj kamarád Tomáš P., který si jeden z Terezčiných obrazků vzal s sebou na pouť do Santiaga de Compostela.

Obrázek se tak stal putovním talismanem, který doprovázel poutníka při těch nejtišších chvílích cesty. Tím dostal malý obraz svůj vlastní příběh a zanechal stopy nejen na papíru, ale i v lidské paměti.

Moje cesta začala v portugalském Portu.

Vydal jsem se pěšky se vším, co jsem potřeboval, na zádech. Mým cílem bylo dojít až ke katedrále v Santiago de Compostela a pak pokračovat do Fisterry, místa, které lidé kdysi nazývali koncem světa. Potkal jsem poutníky z celého světa. Každý šel z jiného důvodu: někdo pro víru, jiný ze ztráty, další hledal odpovědi nebo klid. Každý nesl svůj příběh.

Pro mě to byl hluboký a proměnivý zážitek. Cesta možná nezmění svět kolem vás, ale změní něco uvnitř. A právě tam, v tichu mezi kroky, často začíná to nejdůležitější.

Terezko, děkuju, že jsi byla součástí mé pouti. Tvůj obrázek byl se mnou ve chvílích ticha, radosti i únavy.