Když obrazy vyrážejí na cestu – z ateliéru až do nových domovů

Po skončení výstavy Malý slon

Na Hradě Sovinec přišel čas, aby vybraná díla opustila výstavní prostor a vydala se ke svým novým majitelům. A tak jsem místo štětce vzal na nějaký čas do ruky volant a obrazy se mnou vyrazily na cestu.
Čekala mě Opava, Ostrava, Brno a nakonec i Banská Štiavnica na Slovensku.
Nebyla to jen cesta několika obrazů. Byla to zároveň příležitost poznat nové lidi, jejich domovy a především příběhy, které se k jednotlivým obrazům vážou.
První zastávka – Opava

První cesta vedla do Opavy, kde jsem obraz předal paní Jaroslavě.
Každé předání má trochu jinou atmosféru. Člověk obraz zná ze svého ateliéru, ví jak vznikal a co do něj vložil. Pak ale přijde okamžik, kdy jej drží někdo jiný a obraz najednou dostává nový význam.
U paní Jaroslavy to bylo přesně tak.
Obraz už nebyl jen jedním z děl, která vznikla v mém ateliéru. Našel své místo a svého člověka.

Druhá zastávka – Ostrava
Další cesta mě zavedla do Ostravy, tentokrát za panem Michalem.
I tady mě čekalo příjemné setkání a další z těch okamžiků, kdy si člověk uvědomí, že cesta obrazu nekončí jeho dokončením.
Naopak.
Možná právě tehdy začíná jeho další příběh.

Třetí zastávka – Brno
Potom přišlo na řadu Brno.
Tady jsem měl možnost navštívit paní Majču a kromě samotného předání obrazu také trochu poznat krásy Brna. A protože cesta není jen o kilometrech, ale hlavně o zážitcích, byla to velmi příjemná zastávka.
Člověk někdy vyrazí jen předat obraz a vrací se domů s mnohem větším zážitkem, než čekal.

A nakonec Slovensko – Banská Štiavnica

Poslední zastávkou byla Banská Štiavnica na Slovensku.

Cesta už byla o něco delší a náročnější, ale právě takové cesty bývají často ty, na které člověk nejraději vzpomíná.

Kilometry přibývaly, obrazy postupně ubývaly a já měl čím dál silnější pocit, že se celá tahle malá výprava pomalu blíží ke svému konci.

Obrazy byly předány.

Úkol splněn. 👍

Jedna cesta skončila. Jiná právě začíná.
Když jsem se po všech těch kilometrech vrátil zpět, uvědomil jsem si, že jsem vlastně nerozvážel jen obrazy.
Rozvážel jsem také kousky příběhů.
A přivezl jsem si zase nové.
Každé setkání, každý člověk a každé místo zanechá něco, co se nedá úplně zachytit na fotografii. Možná právě proto mám osobní předávání obrazů tak rád.
Obraz opustí ateliér, ale jeho příběh pokračuje dál.

Tiché přání
A mezitím přišla ještě jedna zajímavá nabídka.
Byl jsem osloven, zda bych pro Colliery Srdcem nenamaloval obraz pro charitativní účel. Colliery Srdcem
Tak vzniklo dílo s názvem Tiché přání.

Tentokrát tedy obraz nevznikal proto, aby si našel svého majitele v běžném smyslu. Vznikal s myšlenkou pomoci a s přáním, aby mohl udělat radost tam, kde je potřeba.
I to je pro mě důležitá součást malování.
Protože obraz nemusí pouze zdobit prostor.
Může také nést myšlenku, emoci a přání.
A co bude dál?
Cesty skončily, ale práce v ateliéru rozhodně ne.

Už teď vznikají nové obrazy a pomalu se připravuje další setkání s vámi.
V listopadu mě čeká výstava v Městské knihovně Opava – Kateřinky, kde budete moci vidět nejen některá díla, která už možná znáte, ale také nové obrazy, na kterých právě pracuji.
A kdo ví…
Možná se právě tam potkáme.
Mám rád chvíle, kdy obraz není jen obrazem na stěně, ale stane se začátkem rozhovoru, vzpomínky nebo nového setkání.
Takže jedna cesta je za mnou.
A další už pomalu začíná.
Těším se na ni – a především na lidi, které na ní potkám.
Děkuji všem, kteří se stali součástí této cesty. ❤️
Petr Melecký – PMobrazy